Jdi na obsah Jdi na menu
 

23.10.1957 Rasová

29. 11. 2011

Datum události: 23.10.1957 v 11:40hodin

Místo události: lom Rasová u Starého Hrozenkova

Poloha pomníku: 48°58'41.057"N, 17°48'52.663"E

Útvar: velitelský roj 2.vojenského okruhu

Letoun: K-75/Ae-45/ - trupové číslo 5044

Posádka:pilot nadp.Rostislav Zbořil           *1929 -  +23.10.1957

        palubní technik por.Jaroslav Koudela  *1931   - +23.10.1957

Cestující:genmjr.Emil Cilc                    *22.12.1922  - +23.10.1957

generalmajor-emil-cilc.jpg Emil Cilc pocházel z volyňské obce Huleč  v blízkosti ukrajinského města Rovno. Po německé okupaci se od října 1941 zapojil do ilegální odbojové organizace volyňských Čechů „Blaník“. Po osvobození uvedeného území vstoupil v březnu 1944 do 1. čs. armádního sboru v SSSR. Po absolvování tankového učiliště v Saratově byl v listopadu 1944 zařazen do 1. čs. tankové brigády, kde nejprve velel četě a od března 1945 rotě. Během bojů na frontě byl dvakrát raněn a zároveň se stal držitelem dvou Čs. válečných křížů 1939, Čs. medaile „Za chrabrost před nepřítelem“, Čs. medaile „Za zásluhy“ a sovětského Řádu Velké vlastenecké války. Po skončení války vykonával řadu velitelských či štábních funkcí. Nejprve jako velitel roty působil u 1. tankové brigády ve Vysokém Mýtě. V červnu 1947 se stal pobočníkem velitele 21. tankové brigády v Žatci a od října 1947 osvětovým důstojníkem brigády. V červnu 1948 se u téže brigády opětovně ujal velení roty. Následně od ledna do listopadu 1949 absolvoval studium na vojenské akademii v Moskvě. Po návratu vykonával funkci operačního důstojníka u 22. tankové brigády v Dědicích u Vyškova a od května 1950 důstojníka operačního oddělení na velitelství Tankového sboru v Olomouci. V roce 1948 byl vyznamenán polským válečným křížem a v roce 1949 medailí Čs. velitelského řádu Jana Žižky z Trocnova. Koncem roku 1950 nastoupil jako velitel 3. školního tankového praporu do Mladé. V dubnu 1951 se stal náčelníkem štábu 3. tankové divize a od ledna 1952 jejím velitelem. V červenci 1953 nastoupil ke studiu na Vojenské akademii Klementa Gottwalda v Praze a v listopadu 1954 odjel do Moskvy studovat na Vojenské akademii Generálního štábu ozbrojených sil SSSR Klimenta Vorošilova. Do první generálské hodnosti byl povýšen v dubnu 1954. Po ukončení studia v SSSR se v listopadu 1956 ujal velení 4. střeleckého sboru v Brně. Zahynul při letecké havárii, které se věnuje tato stránka. Jeho ostatky jsou uloženy v kolumbáriu na hřbitově Praha-7 Holešovice ve Strojnické ulici.

 

 
pomnik-rasova.jpg Havarovaný letoun K-75  patřil do sestavy velitelského roje  2. vojenského okruhu a jeho osádka pilot nadp.Rostislav Zbořil a palubní technik por.Jaroslav Koudela odstartovala 23.10.1957 z Trenčína, kam měla při zpátečním letu dopravit velitele 4. střeleckého sboru gen. Cilce. Let se již na trase z Trenčína na letiště Olomouc - Holice uskutečňoval za nepříznivých povětrnostních podmínek. Oblačnost byla ve výšce 300 metrů. Plánovaný čas odletu z Trenčína byl odložen ze 7:20 hod. na 10:26 hod. Z holického letiště letoun K-75 vzlétl v 11:20 a letěl po trase Olomouc - Gottwaldov – Uherský Brod – Trenčín. Při zpáteční cestě se však povětrnostní podmínky ještě více zhoršily. Po vytvoření mlhy pilot kopíroval v přízemním letu silnici Uherský Brod – Starý Hrozenkov – Trenčín a cca v 11:40 v prostoru kamenolomu Nový Dvůr (4 km západně od Starého Hrozenkova) havaroval. Nejprve stroj zachytil o lesní porost, přičemž přišel o 2/3 pravého křídla. Po 200 m přímého letu znovu narazil do stromů, v důsledku čehož došlo k jeho destrukci a úmrtí všech osob na palubě. Přímým viníkem nehody byl sice označen pilot jako velitel letu, když nedodržel výšku a povolené minimum. Nepřímým viníkem však byl generál Cilc, který silně ovlivnil pilota, nechtěl použít jiného dopravního prostředku. Jeden z příslušníků spojovací letky ve Kbelích po letech na foru KVH Čsla Kolín vzpomínal:"V den letu bylo příšerné počasí, silně sněžilo. Velitel letky odmítl podepsat letový rozkaz pro posádku - právě z důvodu neletového počasí. Gen.Cilc, jako nadřízený velitele letky podepsal tedy rozkaz sám, přes protesty velitele letky. Víte, někdy jsme jako osádky létali s nevolí, kdy si nadřízený funkcionář vynutil let a jeho prvky. Nikdy to ale neudělali letečtí velitelé. Smiřovali jsme se s úmrtím kamarádů a druhý den sedali znovu do letounů. U pluku panoval názor, že gen. Cilc překročil rozsah svého rozhodnutí. Neměl to dělat. Tuto situaci mě potvrdil jeho zástupce, také generál, který později učil v Brně na VTA".
Na určitou obranu generála Cilce nutno uvést názor některých jeho tehdejších  podřízených, že se měl snad zůčastnit nějakého důležitého velitelského shromáždění a mohl být i on pod tlakem nadřízených. Ve snaze vlastního podcenění počasí, kdy měl podle pamětníků  cestovat automobilem den předem, se svou chybu mohl snažit na poslední chvíli napravit rozhodnutím, které se ukázalo osudným nejen jemu, ale i osádce letounu. Nebyl by ostatně prvním a bohužel ani posledním kdo udělal tuto chybu, a ignoroval varování  zkušených letců. Smrtelné  havárie Tomáše Bati či polského speciálu u Katyně jsou toho jasným důkazem. Je to však pouhá hypotéza, byť založená na vzpomínkách pamětníků. Objektivně nutno přiznat, že i jejich vzpomínky mohou být více jak půl století od události zkreslené. Skutečné pohnůtky a důvod proč generál Cilc tolik trval na uskutečnění letu již navždy zůstanou tajemstvím, které si odnesl s sebou. Ať již byl důvod jeho počínání jakýkoliv, My bychom neměli nikdy zapomenout na tyto tři muže, kteří při plnění vlasteneckých povinností položili svůj život.
 
 
zdroj: VHA-kniha nehod, www.vojenstvi.cz,www.forum.csla.cz, vzpomínky pamětníků

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky 23.10.1957 Rasová

 

 




Facebook

Hodiny



Mail list