Datum události: 25.9.1951

Místo události:údolí řeky Svitavy nedaleko Babice nad Svitavou/Bílovice u Brna

Poloha pomníku:49°16'1.596"N, 16°39'50.257"E

Útvar:LDP /Letecký dopravní pluk/

Letoun: Douglas DC-3/C-47 A-20-DK Dakota

sériové číslo 42-108910 výrobní číslo 12948 

trupové označení  D-03 /během provozu u československého letectva nosil i označení D-17/.

Do Československa letoun přilétl v první větší skupině letounů C-47  zakoupených z amerických rezerv pro potřeby vojenského letectva. Přelet této první skupiny dodaných Dakot se uskutečnil dne 25.května 1946. Na Ruzyni Dakota 42-108910 přistála ve 13.25 po letu z německého Hanau pilotovaná osádkou Queer a Johnson. 17.6.1946 v 9.45 odlétá pilotovaná pilotem kpt.Taiberem na revizi do Letňan. Nejprve byl letoun opravován  v Aeru v Letňanech kde byl mimo jiné zbaven amerického kamuflážního nátěru až na alcladový plech a dále byl provozován ve stříbrném provedení. Dne 2.9. pak s ním opět pilot kpt.Taiber uskutečnil krátký přelet z Letňan do Avie v Čakovicích. tam byl letoun dovybaven čalouněným interiérem a luxusními křesly pro pohodlnou dopravu osob. Po měsíci úprav v Avii byl dne přelétnut do Kbel  k LDP.Kde se pod označením D-17 zapojila do běžného provozu. Dne  26.10.1946 navštívila Berlín-Tegel a další lety do zahraničí následovaly. Dne 2.11. letěl do Rumunska, 18.11. navštívil Vídeň, 21.11. pak dokonce vezl do Paříže jednoho ze zakladatelů svazu letců, známého legionáře a velitele letectva 1.okruhu. Společně z druhou "štábní" C-47 s označením D-16 plnil celou řadu dopravních letů nejen do zahraničí ale i řadu domácích dopravních letů . Zatímco D-16 sloužil především pro potřeby MNO, námi sledovaná D-17 pak byla k dispozici zejména velení letectva. Při některých státních letech měly Dakoty od LDP přiděleny mezinárodní značky  OK-DAA až L. Ty se však používaly pouze pro palubní radiostanice jako volací značka a objevily se pouze v úředním hlášení a v radiovém spojení. Na trup se nemalovaly a mohlo se stát, že danou značku využil z administrativních důvodů i jiný letoun. Normálně však při takových VIP letech do zahraničí využívala D-17 označení OK-DAB. S touto značkou pak navštívil 12.9.1947 s posádkou Karel Schoř-telegrafista Bernard Lebovič Berlín, s ministrem sociální péče Zdeňkem Nejedlým byl ve dnech 9.-17.10.1947 a posádkou pilot František Radina-telegrafista Jiří Bohm. 17.11.1947 navštívila Stockholm. Typ C-47 byl  v našem letectvu značen D-47 kdy písmeno "D" znamenalo "dopravní" ikdyž si jej mnozí vykládali jako "Dakota".Další lety směřovaly i opačným směrem do Moskvy a do sovětských přímořských letovisek u Černého moře, oblíbených míst nejen naší politické elity, ale i generality. Při jednom z letů do Adleru a zpět použil i označení OK-VDB. 1.10.1950 navštívil ještě s označením D-17 s posádkou Toman-Zatřepálek Sofii. V roce 1951 však byl přeznačen na D-03. Jako osobní letoun ho využíval velitel letectva generál Josef Hanuš. Dne 25.9.1951 se pak stal první vojenskou Dakotou, která tragicky havarovala.

Posádka:

† kpt. František Rezek

† por. Jiří Hanek - navigátor

† kpt. Miroslav Veselý - 2.pilot

† por. Stanislav Roubínek - 1.pilot

† por. Štěpán Chytil - palubní technik

Popis události:

Letecká katastrofa letounu C-47A-20-DK AF 42-108910 s evidenčním a trupovým označením D-03 byla první tragickou havárií typu D-47 československého vojenského letectva. Tento osobní letoun velitele letectva divizního generála Josefa Hanuše dopravil dne 25.9.1951 samotného generála do Brna. Během  návratu prázdného letounu zpět s osádkou kpt.Rezek,kpt.Veselý a por.Chytil, por.Roubínek, por.Hanek  došlo po vzletu,  z letiště Brno-Ćernovice směrem ku Praze-Kbelům k havárii a letoun dopadl u obce Babice v okrese Brno do údolí řeky Svitavy. Všichni na palubě zahynuli. Letoun v době dopadu již neměl jednu vrtuli. Ta se našla později  v říčce Punkvě. Vzniklo podezření ze sabotáže  a havárii vyšetřovaly i orgány Obranného zpravodajství - OBZ. Divizní generál Josef Hanuš, kterého letoun do Brna dopravil, patřil k hlavním odpůrcům československých letců z Velké Británie a významnou měrou se podílel na jejich perzekuci. Pravděpodobně však  došlo krátce po vzletu k nikým nezaviněné technické závadě. Letoun se vracel zpět do Brna. Dle očitých svědků letělo letadlo nad babickou zastávkou ČSD směrem k Brnu nízko a pomalu, jeden motor v plamenech a z letadla svítil k zemi světlomet. Pravděpodobně se osádka pokoušela nouzově přistát což ji však stěžoval fakt, že let probíhal k večeru a již se stmívalo. Před letadlem se pak  objevil kopec prvního tunelu k Bílovicím, pilot začal prudce stoupat ale zřejmě z důvodu ztráty rychlosti se zřítilo za druhým tunelem mezi řeku Svitavu a železniční trať. Přestože se přesné příčiny havárie nepodařilo zjistit a k jednoznačným závěrům se nedospělo byl na základě této havárie propuštěn hlavní inženýr Leteckého dopravního pluku jímž byl bývalýpříslušník R.A.F. a 1.československé smíšené divize v SSSR Ludovít Ivanič.

Na místě havárie na břehu říčky Svitavy se nachází pomníček na památku zahynulých letců. Na pomníčku byla bronzová deska, na které bylo uvedeno datum a jména zahynulých letců. Původní deska byla odcizena a pomníček poškozen. Po padesáti letech dne 6.října 2001, uspořádala obec Bílovice nové odhalení pamětní desky.Pomníček byl opraven a místo scizené bronzové byla umístěna nová žulová deska s datem a jmény letců. Odhalení se zůčastnili vedle současných letců i bývalí letci R.A.F  a bývalí letci čs.letectva - plukovník RAF Emil Boček, kapitán RAF Bohumil Svoboda, plukovník ing. Stanislav Filip-předseda svazu letců , plukovník Ivan Šikl, plukovník ing. Vladimír Fros, plukovník Augustin Kalendřík, podplukovník Roman Chudoba, podplukovník ing. Ladislav Maťašovský, ing. Arnošt Šebela – bratranec pilota RAF plukovníka Metoděje Šebely z Bílovic, Alexandra Kučerová – vdova po generálu Otmaru Kučerovi, veliteli 313 stíhací perutě RAF.

 Zdroj:Pavel Týc - DC-3 a Československo, , článek babického kronikáře Josefa Pidry - Babické listy