V období druhé světové války  bojovalo Rumunsko spolu s nacistickým Německem proti Sovětskému Svazu, po boku Němců bojovaly na východní frontě dvě rumunské armády. V roce 1944 bylo území Rumunska obsazeno Rudou armádou. Po změně režimu se Rumuni přidali na stranu Spojenců a bojovali po zbytek války na straně Rudé armády. Po jejím boku se probili přes Maďarsko a následně se podíleli na osvobození Československa. Na čs. území v rámci 2. ukrajinského frontu od 18. prosince 1944 (kdy na čs. území vstoupil rumunský 90. pěší pluk) do konce války bojovala 1. a 4. rumunská armáda. Od 1. ledna 1945 do 20. března 1945 se bojů na území Slovenska účastnila i samostatná rumunská 1. dobrovolnická divize. Celkem tak šlo o 17 divizí, letecký sbor (249 bojových letadel), 2. tankový pluk (se směsicí 79 tanků a samohybných děl nejrůznější provenience) a další útvary s celkem 248 430 vojáky.

Rumunská vojska se účastnila těžkých bojů na Slovensku, brněnské operace i pražské operace. Celkem Rumuni osvobodili 1722 obcí (z toho 31 měst) a zajali 16-20 tisíc Němců. 10 504 Rumunů je pohřbeno ve Zvolenu, 1501 na Ústředním hřbitově v Brně.

Ztráty rumunské armády při osvobozování Československa se v literatuře udávají mezi 55-67 tisíci padlých a raněných. Nejpřesnější publikovaný údaj zní 33 241 padlých a nezvěstných a 33 254 raněných, celkem 66 495. Byli mezi nimi i letci.

Tato rubrika je věnována všem rumunským letcům, kteří při osvobozování Československa položili svůj život.