Jdi na obsah Jdi na menu
 

20.11.1969 - pplk.MAXA František

20. 11. 2012

Datum události:20.11.1969 v 15,36 hodin

Místo události:VVP Záhorie - 3 km jihovýchodně obce Velké Leváre

Poloha pomníku: GPS souřadnice pomníčku upřesňujeme a v brzké době doplníme

Útvar:3.letka - 20.stíhací bombardovací letecký pluk /Náměšť nad Oslavou/ patřící pod 34.sbold - 10.LA

 

Letoun:Su-7 BM evidenční číslo 5609

Letoun vyroben 12.2.1965 s rezurzem 500 hodin a 6 roků. Dne 25.7.1968 nasu-7-bm.jpg něm byla v 32.LVO Přerov uskutečněna revize IV. Celkem nalétal 339,35 hodin přičemž od poslední revize 102,33 hodin. Osazen byl motorem AL-7F 1 evidenční číslo B735062 Y vyrobeným 19.10.1967 s celkovou dobou provozu od výroby do osudné havárie 102,33 hod.

Pilot:mjr. František Maxa - posmrtně povýšen do hodnosti podplukovníka

                 * 14.dubna 1929     + 20.11.1969

Pilot 1.třídy, letovod letky. František Maxa byl hodnocen jako velmi zkušený pilot. Prošel mnoha funkcemi. Byl na sebe velmi náročný, nesnesl polovičatost a plnil své povinosti do nejmenších podrobností. V letounu pracoval s rozvahou a úkoly plnil zásadně podle nařízení a v souladu s leteckými předpisy. Letecké učiliště ukončil v roce 1953 a k 20.sbolp přišel 29.10.1956. Celkem uskutečnil za svou kariéru 4158 letů při 1623,44 hodinách. Létal na letounech D-47(6letů/4,35hod), C-105(509/146,24), C-106(327/76,28), C-2(1170/272,05), Jak-11(59/18,23), Mig-15(1566/877,06), Su-7(233/161,25).

Popis události:

k800_03112012265.jpgDne 20.11.1969 probíhala u 3.letky 20.sbolp v rámci LTC letová akce. Úkolem LTC bylo nacvičit bojovou činnost stíhací bombardovací letky při vyhledávání a ničení malorozměrných cílů s překonáváním organizované PVO. Cíle měly být ničeny střelbou z kanonu a raketami SK pod úhlem 20º. Létání bylo zahájeno v 08,00 hodin. Let, při kterém došlo k letecké nehodě při které zahynul mjr.František Maxa byl ten den již jeho třetím letem. Čtyřčlenný roj pod jeho vedením provedl let po trati Náměšť - Strážnice ve výšce 600 metrů, Strážnice - Jablonica - Malacky ve výšce 100 metrů. Tento úsek měl imitovat překonávání protivzdušné obrany s následným útokem na pozemní cíl, kterým byly v tom případě terče na střelnici vojenského výcvikového prostoru Záhorie. Před zařazením do okruhu střelnice  dostal vedoucí roje rozkaz od řídícího létání/ŘL/ na střelnici stoupat do výšky 1500 metrů. Po rozchodu provedli piloti dvě zteče na pozemní cíl a to jednotlivě pod kurzem 075º. Před 3.ztečí přešel letoun majora Maxy v prostoru třetí zatáčky do strmého klesání, přičemž pilot na povely ŘL na střelnici nereagoval a letoun nevybral. ŘL, kteý neměl čas na identifikaci stroje jen stačil do radia křiknout vyber, vyber. Letoun dopadl do borového lesa 3 km jihovýchodně obce Velké Leváre. Major František Maxa byl nalezen mrtev až následující den 21.11.1969 ve 14 hodin pouhých 750 metrů severovýchodně dopadu letounu. Byl vysvlečen z postrojů neotevřeného záchranného padáku a stopy naznačovaly, že pád do lesa přežil.

Co se tedy vlastně stalo. Proč musel tak zkušený, pečlivý , výtečně hodnocený a oblíbený pilot, jakým František Maxa bezesporu byl, zemřítfotofmaxa.jpg. Roj vzlétl z domovské základy v Náměšti nad Oslavou v 15,05 hodin a po prolétnutí výše zmíněné trati  došlo v prostoru letecké střelnice 31 minut po vzletu, ve výšce 1000 metrů a v rychlosti 800km/hod před třetí zatáčkou na třetí zteč na pozemní cíl k mimořádné události. Letoun Františka Maxy, Su-7 BM trupového čísla 5609, zprvu začal stoupat do výšky 1200 metrů, zakolébal se z křídla na křídlo a přešel do strmého klesání v němž vrazil do lesního porostu. Pozdější rekonstrukce ukázala, že  se majoru Maxovi podařilo v poslední chvíly ve výšce asi 800 metrů v klesavém letu pod úhlem 25-30º při rychlosti 800-900km/hod katapultovat. Samotná katapultáž neproběhla normálně, protože druhá pyropatrona PK-3M1 nevyhořela, čímž došlo k nedokonalému vystřelení válce prvního stabilizačního padáčku. Padáček se zachytil o pravou rukojeť sedadla KS-3 a to ovlivnilo činnost mechanismů sedadla, zajišťujícícho otevírání zámků, uvolnění a vyhození pilota ze sedadla. Uvedené závady a zásah pilota do automatické činnosti padákového systému S-4S zapříčinily neotevření hlavního padáku. Major František Maxa měl však stále štěstí. Jeho pád zbrzdil hustý lesní porost a byť s těžkým zraněním a v těžkém šoku  katapultáž přežil. Osud však Františkovi nepřál. Katapultáž a nerozevřený padák nikdo na střelnici ani ostatní piloti roje nespozoroval a ŘL tak charakterizoval událost jako katastrofu. Bylo pozdní odpoledne, stmívalo se a do pátrání v prostoru plného nevybuchlé munice se nikomu nechtělo. Navíc se všichni domnívali, že major Maxa zahynul. To byl tragický  omyl. V důsledku těžkého zranění a těžkého šoku se major Maxa vysvlékl z popruhů padáku, svlékl se z oblečení a jen v košili a nátělníku ulehl  na čerstvě zasněženou zem. V této poloze byl nalezen příčemž bylo následnou pitvou zjištěno, že zemřel mezi 19,00 až 23,00 hod. Bylo konstatováno, že v případě včasného nálezu pilota by přežil. On byl však nalezen až v odpoledních hodinách  následujícího dne 21.11. 1969 okolo 14 hodiny. Zde bohužel zafungovaly i špatně nastavené předpisy. Nikdo v hustě osídleném Československu nepředpokládal, že by pilot mohl být někde dlouho bez pomoci. Nadřízené stupně před touto havárií problematice pátrání po pilotovi nevěnovali pozornost. Až katastrofa a naprosto zbytečná smrt majora Františka Maxy vedla ke změně předpisů a vzniku pátrací a záchranné služby. Díky oběti Františka Maxy se dnes po pilotovi nesmí přerušit pátrání dokud nebyl nalezen nebo není prokázáno, že v letounu zahynul. Do havarijní soupravy se najednou vešla i nouzová radiostanice, vlna opatření následovala. Pro Františka však příliš pozdě.

Co bylo hlavní příčinnou pádu letounu se díky velmi silnému rozrušení letounu nepodařilo zcela prokázat. Bylo prokázáno, že vliv na katastrofu neměla změna zdravotního stavu pilota. Ten byl až do katapultáže zdravotně v pořádku a ani se nedopustil pilotážní chyby. Prošetřovala se možnost roztržení hlavně kanonu. Existovala i možnost zásahu odraženou střelou LF-30. S největší pravděpodobností však za katastrofou stála technická závada, výrobní vada diferenciálního mechanismu ovládání stabilizátoru, která značně omezila výchylku řídící páky. Podobná závada stála československé letectvo i letoun Su-7 BM evidenční číslo 5028, ze kterého se  dne 19.8.1966 stačil kapitán A. Rolák na poslední chvili katapultáží zachránit.

Tři roky přehlížená závada a léta opomíjený nedopracovaný  systém pátrací služby stál za smrtí vynikajícího letce  a vedl k jedné z nejzbytečnějších a nejsmutnějších katastrof v historii československého letectva. Major František Maxa byl  posmrtně povýšen do hodnosti popplukovníka. Ke své milované rodině, manželce a třem dětem se však již nikdy nevrátil.

Celá událost je dodnes silným mementem. V místě katastrofy postavili8167_obr2.jpg kamarádi pomníček na památku Františka Maxy. V den čtyřicátého výročí této smutné události 20.11.2009 se uskutečnila u opraveného pomníčku vzpomínka na pplk.Františka Maxu. Zůčastnili se příslušníci základny v Náměšti nad Oslavou odkud František startoval, příslušníci dopravního křídla v Malackách a především manželka a rodina Františka Maxy. Kamarádi letci nezapomínají.

Pane podplukovníku Františku Maxo:

                nikdy nezapomeneme Vaši oběť na oltář vlasti!!!

Zdroj:Režňák Libor - Ocelový hřebec/Svět křídel-Cheb 2008/, VHA-VHÚ fond HSL a vPVOS, osobní sdělení a fotografie istrebiTEL, vlastní archiv, vzpomínky pamětníků, Důbravčík Jan - Dvacítka/Svět křídel-Cheb 2004/, web velitelství slovenských vzdušných sil.

 

Náhledy fotografií ze složky 20.11.1969 - mjr.MAXA František

 

 




Facebook

Hodiny



Mail list