Sgt.   

Podplukovník in memoriam od 1. 6. 1991 rozkazem MNO ČSFR č. 0103 z 29. 5. 1991
 

  Wellington Mk. IC KX-F (R1371),

Škola leteckého dorostu v Prostějově (1933–1934), oddělení fotografů

fotograf,
instruktor a fotograf u Vojenského technického a leteckého ústavu v pražských Letňanech (1934–1939)

Pavel Babáček odešel po okupaci zbytku území Čech a Moravy do Polska, poté se dostal do Francie, kde jej čekala služba v Cizinecké legii a posléze výcvik ve francouzském letectvu.
Po porážce Francie se P. Babáček zachránil s několika desítkami dalších příslušníků letectva odjezdem lodí do Velké Británie. Zde byl 10. července 1943 přijat do RAF a po patřičném výcviku jej zařadili jako zadního střelce letounu Wellington k Operační výcvikové letce (Operational Training Flight, OTF) 311. československé bombardovací perutě do osádky pilota Aloise Šedivého.
První „velkou“ akcí Šedivého posádky byl 9. 1. 1941 nálet na továrnu a nádrže ropy v holandském Vlaardingenu. Nebezpečnou situaci zažili 12. 2. 1941, kdy při návratu z náletu na Brémy havaroval jejich bombardér v mlze ve Swinderby.

lDne 19. 7. 1941 zaujal P. Babáček svůj střelecký post ve Wellingtonu Mk. IC KX-F (R1371), za jehož „berany“ usedl nově určený kapitán Sergeant (Sgt – četař) Václav Netík a odstartovali z letiště v East Wrethamu směrem na Hannover. Na zpáteční cestě (už brzy ráno 20. 7.) měl jejich letoun buď poruchu, nebo jej zasáhli němečtí protiletadloví dělostřelci a zřítil se u holandského pobřeží, severně od obce Uithuizermeeden. Všech šest letců (kromě P. Babáčka a V. Netíka ještě druhý pilot Sgt Miroslav Jindra, navigátor Pilot Officer [P/O – poručík] Jaroslav Partyk, radiotelegrafista Sgt Jan Čtvrtlík a přední střelec Sgt Václav Valeš) zahynulo.
Kde našel poslední místo odpočinku P. Babáček, není prozatím známo. Ví se jen, že byl pohřben „někde v Holandsku“.
Nejvyšší dosažená britská hodnost Sergeant (Sgt, od 10. 7. 1940), čs. hodnost v době úmrtí rotmistr letectva, in memoriam poručík letectva.

POSLEDNÍ LET WELLINGTONU MkIC KX-F (R1371)(z knihy Miloslava Pajera " Křídla míří na Německo")" Devatenáctého července, kolem jedenácté večer, vzlétá do zamračeného počasí s lehkým deštěm osm Wellingtonů perutě k náletu na Hannover. Nad Severním mořem se Hájkův "KK-L" (R1015) obaluje silnou vrstvou ledové námrazy. Pod její tíhou ztrácí výšku a hrozí mu pád do moře. Odhazují pumy a asi po dvou hodinách letu se vrací na základnu. Ze stejných příčin zaútočí F/Sgt Bernát s novým "KX-U" (Z8784) na pro něj náhradní cíl - přístav Emden. Ostatní bombardovali Hannover, těžké protiletadlové dělostřelectvo a světlomety jim však znemožnili ověření výsledků. Na East Wretham se nevrátil "KX-F" (R1371). Žádná zpráva ani tísňové volání palubního telegrafisty nebylo pozemními telegrafisty zachyceno. Znovu tedy jednotka ztratila dalších šest lidí. "F" jako Freddie odstartoval ve 22 hodin a 52 minuty s osádkou Sgt V. Netík - kapitán. Sgt M. Jindra - druhý pilot, P/O J. Partyk - navigátor, Sgt J. Čtvrtlík - radiotelegrafista, Sgt V. Valeš - přední střelec a Sgt P. Babáček - zadní střelec. Na zpáteční cestě se letoun v časných ranních hodinách 20. 7. 1941 zřítil do moře v těsné blízkosti holandského pobřeží, severně od města Uithuizermeeden. Podle hlášení zpravodajského oddělení 3. bombardovací skupiny viděly tři osádky z jiné grupy, západně od Oldenburgu, jak nějaký bombardér zachytilo do svých kuželů na 50 světlometů a součastně jej napadl dvoumotorový noční stíhač. Po krátkém souboji byl německý stíhač zasažen a zřítil se v plamenech. Krátce na to se však vzňal i bombardér a jako pochodeň padal k zemi. Až po dvou měsících vyplavilo moře u Uithuizermeeden tělo letce s imatrikulačním číslem RAF 788021 - Miroslava Jindry. Byl pohřben na hlavním hřbitově v Uithuizermeeden hrob č. 16 - 17. Oficiální hlášení holandské policie ze dne 17. 9. 1941 udává následující podrobnosti:" Ve středu 17. 9. 1941 Hendrik Jager, strážník z Uithuizermeeden, a také zvláštní policista z Roodeschoolu, nalezli na pláži tělo neznámé národnosti. Leželo asi 1000 m od hráze. Po poradě se starostou bylo převezeno pohřebním vozem do márnice. Na těle nebyly nalezeny žádné cennosti, ani peníze, z nichž by bylo možno zaplatit výdaje za pohřeb." Ostatky dalších tří letců Sgt Pavla Babáčka, Sgt Jana Čtvrtlíka a velitele osádky Václava Netíka byly nalezeny na jižní straně ostrova Rottum. Po lékařském ohledání bylo zjištěno, že dotyční utrpěli popáleniny nejvyššího stupně a pravděpodobně zahynuli ještě před dopadem do moře. Kam byli pohřbeni první dva letci, není známo dodnes. Jejich jména jsou vzpomenuta v Památníku Runnymade na panelech 39 a 42. Podle telegramu Air Ministery z 27. 10. 1941 a dle "Missing Memorandum" č. 888, byl Sgt Václav Netík pochován na hřbitově v Rottumu. Později v roce 1947, bylo jeho tělo převezeno na hlavní hřbitov v Olderbroek a do 14. února 1955, kdy byly jeho ostatky pozitivně identifikovány jako Václav Netík, byl jeho hrob veden za místo odpočinku neznámého vojáka. Tělo navigátora P/o Jaroslava Partyka zanesly mořské vlny na břeh ostrova Borkumu, kde bylo uloženo na luteránském hřbitově. Později byly jeho ostatky pohřbeny na německé půdě na válečném hřbitově Sage, Oldeburg VII-F4. O tom zda bylo nalezeno tělo Sgt Václava Valeše, zprávy nejsou. Jeho jméno je vzpomenuto v Runnymade na panelu 54.Vždy usměvavý Netík letěl svůj patnáctý bojový úkol, a poprvé v roli velitele osádky. Pro (R1371) "F! jako Freddie představoval tento nálet na Hannover čtyřicátou bombičku - tu mu ovšem mechanici již namalovat nemohly.

Jeho jméno je uvedeno na panelu č. 39 v památníku RAF v anglickém Runnymede, kde jsou vzpomenuti všichni letci RAF, jež nemají svůj hrob